Komentáře

Tržní konsensus (očekávání) – nápověda, nebo manipulace?

20.11.2009

Tržní konsensus, v anglickém jazyce většinou „estimate" nebo „expectation", je v analytické a investorské činnosti hojně využívaný institut. V podstatě u všech plánovaných událostí, zejména pak u makrozpráv a hospodářských výsledků společností, se zraky investorů upínají nejprve na nastavené očekávání trhu (tržní konsensus) a teprve pak tržní veřejnost netrpělivě čeká, jak dopadne skutečnost.

Následný rozdíl mezi původně očekávaným a skutečným údajem je velmi významným faktorem v tvorbě tržního sentimentu, který má jak známo v krátkodobějším horizontu velký vliv na směr obchodování. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Trvalejší a udržitelnější odražení od dna březnových poklesů (nakonec, proč být tak skromní ve výrazech - jednoduše počátek současné rally akciových trhů) se přičítá zejména právě probíhající výsledkové sezóně společností za první kvartál tohoto roku. Zveřejněné zisky, příjmy a další údaje předčívaly tržní konsensus jak na běžícím pásu, v důsledku čehož se trhů zmocnila euforie, která ve spojitosti s následnými lepšími než očekávanými makrodaty rozpoutala nákupní horečku.

Důležité je, že většina trhu ani tak nezkoumala podstatu a význam zveřejněných dat. Jednoduše byly údaje lepší než očekávání, a tak se nakupovalo. To se děje takřka do dnešního dne. Mnoho z investorů začíná zapomínat, že v akciích kupují zejména určitou hodnotu (formálně právně tedy práva vtělená do cenného papíru - v tomto případě akcie), a že trh dříve či později tuto hodnotu „nalezne" a ocení. Ovšem toto je již jiná písnička, která je sice také předmětem rozsáhlých diskusí, avšak v tuto chvíli není pro tento komentář podstatná.

Tržní konsensus hraje také velkou roli v oceňovacích modelech společností. Cílové ceny akcií v rámci investičních doporučení, které jsou vydávány světovými analytickými domy, jsou ve většině případů přímo závislé na firemním, respektive i analytickém očekávání budoucích zisků oceňované společnosti. Pro laika (zjednodušeně řečeno) - do vzorce se dosadí očekávané číslo a program vypočítá cílovou cenu.

Dost často se dokonce v poslední době veřejnost ohání poměrovým ukazatelem tzv. „est. P/E", který mnohdy zastiňuje onen klasický ukazatel „P/E", čili cena/zisk. Klasický P/E tedy jak známo vyjadřuje násobek zisku, za který se akcie obchoduje. Argument zastánců očekávaného P/E, respektive est. P/E, je ten, že akcie reflektuje zejména budoucí vývoj, nikoliv tedy zisky minulé. Háček je v tom, že minulé zisky jsou dány, platí, firma je doopravdy zaznamenala (když ovšem pomineme různá kouzla účetních postupů - to je opět námět na jiné téma), kdežto budoucí P/E je nastaveno na očekávání budoucích zisků, které jsou nejisté. Otázka logicky zní, jak moc jsou tyto zisky nejisté? Do jaké míry se dá ziskovost společnosti i prostřednictvím té nejdůkladnější analýzy firemního hospodaření odhadnout?

Odpověď může podat jednoduchá analýza úspěšnosti tržních konsensů na skutečně zveřejňované údaje. Protože výsledková sezóna za třetí kvartál roku 2009 není ještě zcela u konce, zhodnotili jsme výsledkovou sezónu za kvartál druhý. Z analýzy vyplývá, že jen necelých 36 % tržních očekávání zisku na akcii u akcií z indexu S&P 500 se neodchýlilo o více než (velmi benevolentních) 10 % od skutečně zveřejněných údajů. Ano, čtete správně. Plných 64 % očekávání minulo skutečnost s odchylkou větší než 10 % (zdroj dat: Bloomberg).

Tato skutečnost je jistě na zamyšlenou. Nezpochybňuji relevanci tvorby tržních očekávání, resp. tržního konsensu, v absolutním měřítku. Jen je na zvážení, zda se tomuto faktoru nepřičítá při investičním rozhodování příliš velký význam. Nemohu se ubránit dojmu, že bernou mincí by měla být v první řadě pevná fakta, v našem případě již historicky vykázané výsledky hospodaření, což by v kontextu delší historie hospodaření společnosti mělo investorovi vytvořit určitý obrázek o podnikání uvažované firmy. Když se k tomu přidá zdravý rozum, nadhled a určitá míra předvídavosti, měl by mít investor dostatečné podklady ke svému investičnímu rozhodnutí.

Karel Chod

Příloha

Další komentáře